Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Martin Škaroupka dosiahol to, čo sa doposiaľ žiadnemu z českých a slovenských metalových hudobníkov nepodarilo. Je súčasťou svetoznámej kapely, nahral s ňou výborný album, koncertuje po celom svete. Ako to už so skutočne talentovanými a úspešnými ľuďmi chodí, aj Marthus je skromný, sympatický človek a veľmi príjemný spoločník v rozhovore o hudbe a veciach s ňou súvisiacich. 17. apríla v Prahe a 22. v Bratislave vystúpi so svojimi CRADLE OF FILTH po boku MOONSPELL a TURISAS. Je sa na čo tešiť, je o čom debatovať.
Martine, keď sme sa spolu naposledy rozprávali, bolo to na konci novembra minulého roku pre môj program Headbanger_FM v Slovenskom rozhlase, spomínal si mi, že sa práve sťahuješ do nového bytu v Brne. Dúfam, že všetko dopadlo podľa tvojich očakávaní. Koľko dní z tých štyroch mesiacov si vlastne bol doma? Veď ste tuším stále na turné.
Vše dopadlo skvěle, pouze byly drobné problémy s umístěním bazénu a nové boudy pro slona, ale i to se po sousedské domluvě brzy vyřešilo. I když jsme v posledních měsících dost vytíženi koncertováním po celém světě, v jednotlivých pauzách se vždy vracím na pár dnů/týdnů domů. Všichni si potřebujeme odpočinout a tzv. "dobít své baterie".
„Godspeed On The Devil´s Thunder“ bude pre mňa ako dlhoročného fanúšika CRADLE OF FILTH už zrejme navždy albumom, na ktorom Marthus nakopol anglickú legendu od ľúbivého hevíku späť k black metalu. Ako ho vnímaš s odstupom času ty sám? Čo najpozitívnejšie a čo naopak najviac negatívne si sa o ňom dočítal či dopočul od novinárov alebo fanúšikov?
Rozhodně bych na posledním albu nic neměnil, vše dopadlo nad očekávání dobře. Možná bych zvukově vylepšil orchestrální a klávesové party, ale nikdo mě o to v době nahrávání nepožádal, tak uvidíme jak to dopadne příště. Vím, že někteří novináři si stěžovali na celkovou stopáž desky, ale jelikož se jedná o koncepční album, neviděl bych v tom až takový problém. Již samotný námět si říkal o delší zpracování a pokud se příště Dani rozhodne psát o životě pana Broučka, je možné, že bude mít stopáž desky 34 minut a 6 sekund. Většina fanoušků je s „Godspeed On The Devil´s Thunder“, dle jejich reakcí na turné či internetu, velmi spokojena.
Len tak mimochodom, ako si zareagoval na tvoje obrázky v buklete CD a v inzerátoch hudobných časopisov? Rozrezaná lebka, na nej ruka ako z Adams Family... hneď mi napadla paralela s DIMMU BORGIR v roku 1997. Ich holohlavému členovi vtedy beťárikovia z Nuclear Blast Records prikreslili dlhé vlasy. Musím povedať, že ty si ešte dopadol výborne.
(smiech) Tak to jsem o DIMMU BORGIR vůbec netušil, pobavilo mě to. Stejně tak mě pobavila fotka v bookletu naší nové desky. Já myslím, že ta ruka v mé rozřezané lebce plní svůj účel perfektně. Alespoň do té doby, než mi dorostou zpět mé nádherné kudrlinky.
Do Anglicka si z vlasti odchádzal hlavne preto, že ti tu ako hudobníkovi chýbala spätná väzba, ocenenie tvojich nesporných kvalít. Spomínal si mi, že to najskôr nebolo vôbec ľahké. Akú najhoršiu prácu si bol v zahraničí nútený vykonávať? V ktorom bode si si povedal, že keď zvládneš toto, už ťa nič nemôže prekvapiť a že horšie to snáď ani nemôže byť?
Jedna z nejhorších prací byla určitě sbírání odpadků proti foukajícímu větru na jedné z největších skládek poblíž města Newcastle. A naopak jedna z nejhezčích prací bylo sázení stromečků a jiných okrasných rostlin. Tam se se mnou můj nadřízený vsadil o basu piv, že jednou budu mít s kapelou fotku a rozhovor v anglickém časopisu Metal Hammer. Nevím proč to tenkrát udělal, ale v listopadu loňského roku prohrál. V žádném případě jsem to nikdy nechtěl vzdát, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel a pořád si jdu za svým cílem. I v posledních letech jsem vystaven různým nepříjemným situacím, ale je potřeba brát život tak jak jde a řešit konkrétní problémy až přijdou. Nic z toho co jsem prožil bych nevracel a nic z historie neměnil.
Ako dlho ti trvalo, než si sa v angličtine prepracoval na takú úroveň, že si rozumel žartovaniu členov kapely? Si v cudzej reči aktívny, zapájaš sa hneď do debaty, alebo si bol skôr mlčanlivá zahraničná akvizícia?
Dlouhou dobu před tím, než jsem začal hrát s CRADLE OF FILTH, jsem v Anglii studoval, po té tam několik let bydlel a hrál s kapelou MANTAS (nyní Dryll), kterou založil Jeff „Mantas“ Dunn, zakládajíci člen a kytarista anglických VENOM. Takže jsem už nějaké zkušenosti s hovorovou angličtinou měl a v současné době jsem vtipkující mlčenlivá zahraniční akvizice, často se zapojující do debaty. Nicméně, pořád se učím.
Zaujalo ma tiež, že ti bolo tak trochu jedno, v ktorej veľkej kapele napokon zakotvíš. Vraj to pokojne mohli byť aj PARADISE LOST. Čo ak by ťa chcela do svojich radov nejaká hnusná brit-popová úderka? Zostal by si verný metalovým koreňom, alebo by si sa zachoval ako profesionál (ergo prodejná děvka)?
No já si hlavně myslím, že je propastný rozdíl mezi některými hnusnými brit-pop kapelami a kvalitou některých kapel například v České republice. To stejné se dá říct o termínu "prodejná děvka". Nepletl bych dohromady profesionála s prodejnou děvkou. Muzikanti hrající v těchto anglických kapelách nejsou prodejné děvky, pořád se jedná ve většině případů o interprety vlastních písní, za což mají u mě, oproti jiným "cover, tribute, revival, prodejným děvkám bandům" v ČR, velké plus. Já jsem ale už od začátku zvolil trošičku jinou cestu. Vždy jsem se chtěl věnovat převážně jen metalové hudbě a ani v budoucnu to zatím nevidím jinak. Vždy ale záleží na konkrétní nabídce a ani já dnes koneckonců nejsem zaměřen jako posluchač pouze na metalovou scénu. Rád si občas poslechnu i nějakou tu hnusnou brit-popovou úderku.
Na Brutal Assaulte minulý rok, kde ste mali suverénne najväčší kotol zo všetkých zúčastnených kapiel, som stál pri zjavne neinformovaných mladých fanúšikoch, ktorí pri tvojom sympatickom pozdrave festivalu prekvapene reagovali v štýle „ty vole, on se naučil česky!“. Takmer to u mňa prekonalo historku z jedného bratislavského koncertu, kde sa viacerí vlasáči hádali, či sú CANNIBAL CORPSE zo Švédska. Bol si aj ty v mladosti takýto krčmový metalista, alebo si skôr vyhľadával informácie o svojich obľúbených kapelách, čítal si časopisy, sledoval si internetové stránky...
Věnuji se metalové hudbě od svých 6-ti let, kdy jsem od bratrance dostal k narozeninám MC kazetu s albem Fatal Potrait od KING DIAMOND. Od dětství jsem si kupoval různé hudební časopisy, počínaje Metal Maniacs, Uragán, Metal Hammer, Bang! (později Big Beng!), Spark a Rock Report, Rock & Pop či Muzikus konče. Takže si troufám tvrdit, že jsem měl vždy velký rozhled. Tehdy jsme si kupovali s kamarády strašné hromady CD, MC, VHS, které jsme si mezi sebou půjčovali a navíc i poslouchali různé metalové pořady v rádiu apod. Ta doba je ale nenávratně pryč. V dnešní době mi lidé píšou emaily a ptají se, kdy budeme s CRADLE OF FILTH hrát v Praze nebo na Slovensku a to i přesto, že jsou informace o těchto a spoustě jiných metalových koncertech na oficiálních stránkách kapel, internetových webzinech či v tišťených časopisech... Tohle myslím nepotřebuje žádný komentář. Někteří lidé by se jednou mohli naučit používat internet i k jiným věcem, než je okukování porno stránek, stahování hudby nebo diskutování na různých "jen já mám pravdu a nikdo jiný" fórech.
Bol si aktívny aj ako internetový žurnalista. Písal si pre stránku, ktorej zástupcovia sú známi slabučkou úrovňou futbalových výkonov. Čo ti táto aktivita dávala? Nemáš pocit, že muzikanti by sa mali venovať vlastným umeleckým výpovediam a nehodnotiť svojich, väčšinou úspešnejších kolegov?
No vidíš, na tuto otázku jsi si vlastně odpověděl sám. Ano, i tohle byl jeden ze dvou důvodů, proč jsem přestal psát recenze. Druhý důvod byl prostější, čas. V době psaní recenzí (2003/2004) jsem měl víc volného času a taky jsem si to jednoduše chtěl vyzkoušet. Nemluvě o tom, že nekteří lidé z redakce jsou moji kamarádi a dodnes jsem moc rád, že mi umožnili tuto zkušenost získat.
Môj imaginárny dokonalý rockový bubeník má razantnosť úderu ako Mike Portnoy, je kreatívny ako Neil Peart, kopáky zvláda ako Trym, prácu s činelmi ako Mike Zonder a prechody ako Dave Lombardo. Ako je to v tvojom prípade? Kto boli tvoje detské vzory a kto ťa inšpiruje dnes?
Odmalička jsem byl kromě KING DIAMOND velkým fandou RUSH, takže Mikkey Dee a Neil Peart mě provází skoro celý můj život. Ve studentských letech mě velmi ovlivnili Simon Phillips, Mike Portnoy, Gene Hoglan, Sean Reinert, Nicholas Barker a nebo právě Trym z EMPEROR, což je další moje srdcová záležitost. K tvé první otázce bych snad jen dodal, že nikdo není dokonalý (smiech).
Kupuješ si novú muziku? Ktorá mladá kapela ťa v poslednej dobe upútala? Čo hovoríš na „myspace generáciu“ žralokov ako THE FACELESS?
Kupuji tuny CD a DVD! Jsem velký nadšenec DVD formátu a kupuji toho opravdu hodně. Na turné jsem vždy středem pozornosti, protože vymetám všelijaké bazary a vždy mám na letišti problém s překročením váhy svého zavazadla. THE FACELESS neznám, ale Myspace považuji za fenomén dnešní doby, který po všech stránkách dost usnadňuje a pomáhá v komunikaci mezi fanouškem a kapelou. Co se týká propagace, Myspace se již stalo téměř nepostradatelnou součástí každé cílevědomé kapely a jejího managementu.
U nás na Slovensku budú hrať CRADLE OF FILTH iba druhýkrát. Premiéra bola veľkolepá – na festivale pri Novom Meste nad Váhom, neďaleko Čachtíc, známeho sídla grófky Báthory. Dani Filth si tento fakt výrazne vychutnával. V čom bude podľa teba, okrem živej verzie fantastickej hymny „The Death Of Love“, výnimočný koncert v bratislavskej Dúbravke?
Výjimečný bude například tím, ze skladbu „The Death Of Love“ zřejmě nezahrajeme. Nevím ještě všechny detaily ohledně nadcházejícího turné, ale snad se fanoušci v ČR a na Slovensku konečně dočkají plnohodnotné show, včetně naší obrovské loutky jménem Edwina. Určitě je na co se těšit.
Vy nebudete hrať „The Death Of Love“? NEJEDU! Človeče, ty fakt vieš urobiť v zlomku sekundy z dotieravého undergroundového pisálka ufňukaného fanúšika. Kto rozhoduje o vašich playlistoch? Ako to, že tam takéto koncertné tutovky môžu chýbať?
O koncertních playlistech rozhoduje většinou celá kapela a Filth Fest je především menší putovní festival, na kterém mají možnost se představit další tři kapely (minulý rok byly dokonce kapely čtyři) a my bychom také rádi zahráli i nějaké starší koncertní tutovky! Z nového alba hrajeme momentálně tři celé pěkné písničky a není vyloučeno, že pár dalších třeba v Bratislavě přidáme. Pokud ale na koncert nepřijdeš, tak nezahrajeme novinku ani jednu a místo toho tam nasadíme dva remixy „Temptation“ a bude z toho ostuda jak Brno!
Ako vyzerá tvoj typický deň turné? Zvykneš si pozrieť predskakujúce kapely?
Můj den na turné vypadá takto - vstávám okolo 11h ráno, což už jsme většinou na místě koncertu. Jdu se nasnídat, dám sprchu a jdu obhlédnout okolí, případně místní obchody (když hrajeme někde na konci světa a není kam jít, cvičím na buben). Na místo činu se vrátím zhruba hodinu před zvukovkou a začnu se rozehrávat. Po zvukovce následuje prohlídka města nebo zůstanu v šatně a čučím do počítače. Potom opět cvičím na buben, oficiální setkání s fanoušky, večeře, kouknu na nějakou předkapelu, cvičení na buben a chystání se na koncert. Po koncertě jdu většinou hned spát. Pokud je následující den volno, tak popíjím v přilehlém baru s fanouškama a ostatníma kapelama. Snažím se sledovat všechny kapely, které s námi jezdí turné. Některé víc, některé míň. Vždy je na co koukat.
Ktoré z miest, čo si mal ako muzikant možnosť navštíviť, ťa upútali najviac? Kam chodievaš v rámci turné najradšej?
Moc se mi líbí a rád hraji v Kanadě, Mexicu, Japonsku, ale největší radost mi dokáže udělat turné po Evropě. Téměř každý den jsi v jiné zemi a dýchá na tebe jiná atmosféra, kultura i historie.
Ako vyzerá to cvičenie na buben? Má nejakú nehlučnú malú súpravičku špeciálne na turné ako Neil Peart z RUSH, alebo improvizuješ na zmenšenej verzii tvojej batérie?
Ne, musím si vystačit pouze s tzv. practice pad, což je takový trenažér malého bubnu a to stejné se dá použít i na dvoušlapku, čili můžeš zároveň cvičit nohy i ruce. V hlavě mám spoustu cvičení, ještě z dob studia na Konzervatoři, případně si nějaké nové noty koupím nebo zapojím vlastní fantazii či internet.
Ako sa udržiavaš vo fyzickej kondícii? Nie je predsa maličkosť zvládnuť také náročné koncerty na turné niekoľko dní po sebe.
Neberu drogy, nekouřím, omezuji pití alkoholu a hodně cvičím. Mám určitou zodpovědnost vůči fanouškovi, který si koupí vstupenku na koncert a předpokládá, že si z něj odnese co nejlepší zážitek. Určitě není zvědavý na ožralého, utahaného Škaroupku, který nezahraje ani bum ta ratata.
Kolega Shnoff by sa ťa chcel spýtať, akú hodnotu vzhľadom na tvoju rastúcu popularitu by raz mohlo mať demo kapely HAPPY DEATH aj s podpismi na CD-R Mitsui, ktoré zázračne získal pred desiatimi rokmi na koncerte v hodonínskom klube Pavouk. Má to streliť už teraz za 150 eur, alebo ešte počkať ďalších desať rokov?
Já bych počkal. Za dalších 10 let to může být 300 eur, ale taky třeba dvě flašky slivovice, jedna flaška kontušovky a dva pytle sena od kamošů z lontu a nebo k tomu všemu ještě jedno LP s poctivým bigbítem, které bych mu za to nabídl já.
Kolega RIP by sa určite spýtal, ako tráviš voľný čas, ak ti teda nejaký vôbec zostáva.
Volný čas trávím především s přítelkyní a rodinou, ale také s kamarádama, skládáním hudby, poslechem hudby, cvičením na buben, čtením knih, ježděním na kole, výletnictvím, uličnictvím a vysedáváním v hospodě U Mamuta.
Nikolas Krofta síce nie je môj kolega, ale jeho rozhovorové otázky mám najradšej. V horiacom dome sú za záhadných okolností uväznení Ashok z ROOT, Bizzaro z Marastjakcyp a Shindy zo Shindy Productions. V akom poradí ich budeš zachraňovať a prečo?
První půjde Ashok, jelikož se známe 12 let, chodíme spolu na pivo a je to můj kamarád, druhý půjde Bizzaro, protože se známe 9 let, občas zajdeme na pivo a je to taktéž můj kamarád a poslední by šel Shindy, protože se moc neznáme a na pivu jsme spolu nikdy nebyli.
Tvoj odkaz na záver pre všetkých čitateľov Metalopolisu v Česku a na Slovensku pred nastávajúcim Najtemnejším turné?
Děkuji všem za pozornost a Tobě za nabídku k rozhovoru. Temnu zdar a tomu nejtemnějšímu nazdar!
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.